Média možná dokáží položit svět, ale konec světa nedokáže položit média. Jediný pečlivě sesynchronizovaný jaderný útok zničí všech dvanáct známých obydlených planet a lidská rasa se zmenší z milionů na pouhých 50 tisíc lidí, kteří v té době cestovali na vesmírných lodích. Apokalypsa, but media must go on.
To jako by bylo nepsané sdělení remaku seriálu Battlestar Galactica (mimochodem 16. nejlepší sci-fi seriál podle ČSFD). Novináři pokračují ve své činnosti, aniž by k tomu byli nějak vyzývaní nebo honorovaní, dál informují civilisty o dění ve flotile, která se zmítá spory o to, které otázky spadají do kompetencí politiků a které mají rozhodovat vojáci. A že budování nového vládnoucího systému i narůstající deprese a beznaděj lidí zavřených roky na lodích, které k tomu rozhodně nejsou uzpůsobené, nabízí velký prostor pro kritiku i odhalování špatných rozhodnutí.
Novináři v Battlestar Galactice jsou většinou anonymní, setkáváme se sice pravidelně s některými obličeji, jména redaktorů a médií, která zastupují, však pro příběh nejsou zásadní, a vystupují tak spíše jako bezejmenný hlouček držící diktafony, poznámkové bloky a dovolávající se hlasitě odpovědí i když osoba pronášející tiskové prohlášení odchází od řečnického pultu. Jedinou výjimkou je v epizodě Final Cut prezentovaná novinářka D´Anna Briers, která po odvysílání série kritických reportáží o flotile dostane příležitost pozorovat a natočit skutečný chod na jediné vojenské lodi a poznat na vlastní kůži podstatu věcí, o kterých tak negativně informovala.
Její vykreslení v seriálu se dá zařadit do skupiny redaktorů toužících po odhalení zásadních skandálů, nerespektujících soukromí a naopak znuděně zívajících při pohledu na běžné a nekontroverzní skutečnosti. Když se něco stane, je schopná strčit objektiv své kamery i do otevřené rány, aby se dostala až na dřeň příběhu a samozřejmě bez ohledu na to, že tím komplikuje záchranu situace a plete se do cesty. Podstrčit při rozhovoru alkoholikovi láhev, aby záběry ukázaly přesně to, co si reportérka sama naplánovala, to pro ni je také jen tríček, který zvládne s lehkostí heliového balónku. A záměna kazet, aby nepřišla o cenné záběry ohrožující bezpečnosti všech lidí? Copak by bez toho byla ještě pravá novinářka?
Stereotypní zobrazení D´Anny však je pouze součástí kamufláže skrývající, že drsná reportérka pronášející výroky o své neúplatnosti a nepoplatnosti politickým cílům je ve skutečnosti agentem nepřítele, který si uvědomuje, že vyhlazení lidstva ještě není dokonané a k dosažení cíle mu chybí zdolat přibližně 50 tisíc dýchajících překážek. A když všichni hlídají reportérku, která se nerozpakuje zpovídat ani piloty vycházející pouze v ručníku ze sprchy, kdo si má sakra všimnout, že získala informace, které mají potenciál vyvolat občanskou válku v už tak zredukovaném počtu zbytků civilizace.